SWING JUMP Z DALEŠICKÉHO MOSTU
Tak se to sešlo, že jsem dala Honzovi dárek k narozkám - seskok z Dalešického mostu ... moc velkou radost z toho neměl - spíš hrůzu ale mě to přišlo jako náramnej nápad :-)
Zatrnulo mi až ve chvíli, kdy Honza řek, že musim jít skočit taky....
tak jsme si to vyrazili směrem k Brnu v půjčeném autě a já začala panikařit... je mi špatně, nechce se mi... skoč místo mě dvakrát!! prosííím!!
Když jsme ale přijeli k místu seskoku - k mostu, tak začal panikařit Honza (muhehe :-)) a to už jsem čala být vysmátá já. Vidět někoho, jak panikaří víc než já bylo super a dodalo mi to odvahy, musim si to přece užít!! :D
Honza se snažil co nejvíc oddálit seskok různými řečmi o bezpečnosti, o výšce lana, o hloubce vody....a když začal upravovat kobereček po sebou, ruply našemu instruktorovi nervy a začal u odpočítávat... 3...2...1!!!!
trochu jsem se bála ale byl to naprosto skvělej pocit. Věděla jsem, že se musím co nejvíc odrazit a prostě skočit co nejdál to půjde až to švihne. Taky jsem se musela držet za lano, který mi vedlo někam pod nohy...takže jsem z toho pocit jistoty zrovna dvakrát nenabrala.... Odrazila jsem se a skoooook.. největší pocit svobody a radosti. bála jsem se trochu dopadu ale jak jsem měla celotělový sedák, tak to bylo jako padat do měkké pohovky. Kráááása! S velkou dávkou adrenalinu a štěstí a svobody se podívam na Honzu, jestli si to taky tak užívá a vidim, jak je chudák zkřečovanej a vyděšenej... nedá mi to amusim se trochu smát... ale prý je rád, že jsme šli...
Zpříjemnili jsme si odpoledne koukáním na ostatní skokany a po asi dvou hoďinách vyrazili zpět do Prahy... tohle určitě není naposled, co jsem si vyrazila skočit :-) Kdyby jste někdo plánoval zajít, dejte vědět :-)
.jpg)
