už před chvílí jsme dorazili do Prahy a jedeme směr Praha 7, oficiálnímu místu setkání Protože v hospůdce i v kanceláři bychom byli sami, využíváme třetí možnost - dojet k okraji Prahy 7. Já osobně se těším na postel, abych vylezela zbytky nemocí hlavně na vanu a své nejbližší.. ještě jednou děkujeme za podporu a přejeme ostatním týmům šťastnou cestu .. a hlavně bezpečnou, držte se!!    

Již mě začalo velmi nebavit to naše dnešní plácání Po vysazení ve městě Struga mladými chlapci jsme se vydali směrem do severní části města k výjezdu. Všiml jsem si dvou pánů, který se loučili a jeden z nich se mnou navázal nějakej polotelepatickej kontakt, kdy on hned věděl kdo jsme a já to stejný věděl o něm (kamionak). Stačily pouze dvě slova k nástupu do auta: (my)Veles, (týpek)? ? ? (vyjádření souhlasu) . Následuje cesta plná jízdy na hranici fyzikálních možnosti kamionů. Týpek má rád kromě divoké jízdy také Djing různých rádií a čistotou vehiklu.     Setkání s uprchlíky a největší klika!! celou Makedonií projíždí davy uprchlíků, kteří se musí dostat na sever a dle...

Štěstí nás pomalu opouští a místo klasického přejezdu jedné země jedním autem přejíždíme po 5 kilometrech dvěma auty. Ani počasí se s námi nemazlí - je pěkná zima a řidiči nemají ani špetku slitování. I vstřícnostmístních vzala za své. Setkáváme se se dvěmi učiteli matematiky, jedeme autem, které má pro nás oba jen jedno místo, takže si sedíme neúměrně dlouhou dobu na klíně a já si lámu hlavu o strop... celkem pět řidičů, což je pomalu víc, než za celou dobu do Atén.. na druhou stranu jsme se svezly s řeckými policajty, kteří nás v tom největším dešti zachránili před kompletním promočením a hodili nás aspoň na úplně opuštěnou benzinku..  radost nad radost stopování V Řecku není žádnej...

v Aténách paří sluníčko a setkáváme se s dalšíma posádkama. Poznáváme je důkladně po čase stráveném v místní hospůdce která překypuje hudbou a veselým. čeká tu na nás už Pavel - organizátor. se vřelým pozváním na pivo.. no, na piva! sešla se tu parta opravdu úžasných a skvělých mladých cestovatelů. tak povídáme a veselíme se. :-) :-) někteří se dokonce veselí více než jiní..  zůstáváme dlouho do noci a já se seznamuji s velice vřelými přátelskými místními obyvateli. Proto mě už nepřekvapuje, když se místní děvčata se mnou loučí dlouhým polibkem. Přechod od české kultury, kdy se může jevit za zvláštní i pouhý úsměv k místní, je opravdu šokující. Rozhodně to stojí za zamyšlení....

Lucky man, který má dostavěné bydlení a který by nás vůbec nevzal, nebýt jeho zkušenosti s autostopem v mládí. Prý jsme totiž stáli na špatným místě, kde se řidičům nechce z vysoké rychlosti brzdit. Dle nás to ale bylo místo skvělý, bezpečný a přehledný. A možná si to mysleli i policisté, kteří kousek od nás, těsně před započetím autostopu zastavili na nájezdu a čekovali s majaky cosi. Těm jsme se raději vzdálili z dohledu a hned , co jsme to udělali my, tak to samý udělali oni. Čekali jsme že, že k nám zajedou z druhé strany a ono nic. Takže tak 15 minut stopu a setkání s Luckymanem. Ten nás před jízdou upozornil, že před Atenami si musí skočit do jiného města a za hodinu, dvě...

Úkol spočívá v lepším poznání místního života aneb bez znalosti jediného společného slova se domluv a dělej co oni   Něco podobného mě napadlo už v Praze, jet ještě sem tam vlastní úkol..uviděli jsme u moře loď a v ní skupinku místních, jak něco dělají se žlutou sítí, přišlo mi to jako dostatečně místní práce, tak jsem se k nim chtěla přidat. "hello? do you speak english?" podívali se na mě se širokým úsměvem jako by chtěli říct.. no nevím co chtěli říct, mlčeli přeci. Přemýšlela jsem, jak z nich dostat co to tedy dělají, když se prostě nedorozumíme a tak jsem k nim prostě vlezla - dobré, stále se usmívají..Sedám si tedy na šedý pytel a pozoruji jejich práci.. jako by ty rybářské sítě...

noc byla klidná, jdeme se projít po pláži a na konci 9h půjdeme plnit pro nás první úkol Emotikona smile probouzet se ráno u moře je nádhera Emotikona smile ale místní minipavoučci si našli cestu k posledním řízkům ráno je, stejně jako noc, nádherné Emotikona smile v noci hvězdná obloha a ráno hukot moře...     to byste nevěřili, jak je těžké najít lidi na pláži! aneb úkol vykoupat se v moři hotový :-)   ono se to zdá lehké vykoupat se v moři se dvěma místníma ale hledejte je na opuštěné pláži! takže fotka se dvěma lidma na pláži může vypadat jednoduše ale když je prázdno, je prázdno. v dohledné vzdálenosti jen natěrač lamp a jedna plavkyně....

Dáváme pivko a neznámou tekutinu, po které se hoodně točí hlava... velice pohostinní :-) už máme domluvený úkol na zítra a dost upito.. teď asi pojedeme někam na kolech? Zítra buď půjdem do moře, nebo udělat místní jídlo nebo si zaplavat. zatím je zábava v plném proudu a s půlkou místních se da krásně domluvit anglicky. nabídli nám pivko, tak neodmítáme :-)     vyvedli nás ven a tam na nás čekaly nádherné nablýskané motorky. ihned jsem se k nim rozběhla a sedla si za Panose. projeli s náma úžasnou rychlostí na prohlídku města a viděli jsme kolem kostelíku, pole a vinice. krásnej pocit si to frčet rychlostí tmou, neznámou krajinou.. vysazují nás u moře, které lemují...

Podařilo se nám naprosto neskutečné! Když jsme si zoufali, že jsme se nechali špatně vysadit u Sofie a zoufali si, že bduem muset přes celé město... řekli jsme si, že si to jen zkusíme na chvilku stopovat. Honza si něco balil v batohu a já v dálce uviděla bus. Tak jsem se snažila přečíst co mají jako cílovou destinaci a co to?? Má tam napsáno Athény!!! To je snad vtip?? :D Takže jsem pochopitelně div neskočila do silnice a začala stopovat jako o život, mávala rukama, a všema palcema, na rukou i na nohou a - světe div se, oni nám zastavili!!! :-)) Neskutečný!   Už se zas vezeme a s náma patrička jiných cestovatelů.. dostáváme (ano, už si na to pomalu zvykáme) zadarmo ledovou kávu a...

Na Honzu začíná padat únava kolem půl čtvrté ráno, ja bych mezi tak velikým množstvím mravenců neusnula, tak se vydávám k silnici a stopuju auta, ktera ted mají frekvenci jedno co pět,osm minut.. Tolik se soustředím, abych se na budoucí řidiče usmívala, že ani nepostřehnu, že nám zastavil kamion. Vůbec jsem to v tuhle hodinu nečekala.. Zjistím to až z Honziho "Utikej za nim, já beru věci". zmatená se otočim a opravdu. Jdu s kamioňákem dohodnout kam že to jedem a rychle pomoct s věcma. Honza jen řve "ten řízek už nešlo zachránit".    Zjišťuji, že jazyková bariéra je zatím největší. Týpek se tím ale nenechává zastavit a naprosto plynně mluví kdo ví jakým jazykem. Naše celková...

Po asi hodině marného stopování na poloopuštěné čerpací stanici se náhle objevilo z opačného směru, kam jsme chtěli jet vozidlo mířící směrem k nám. Než jsme si s Janou stačili promyslet na co se zeptáme náhle z vozidla vystoupili 4 tmavší mládenci, rychlejší chůzí a hlasitýmy slovy šli pěšky k nám a začali do nás cosi hučet. Čekali jsme průšvih ale stále žádný nepřicházel, jenom slova, kterým sotva rozuměla Jahu. Výsledkem tedy bylo, že nám chtěli velmi pomoci s cestou a pak prostě odjeli. Zážitek z Drobety Turnu Severinu zastavením kamionu skončil a mohli jsme pokračovat dále.. Kámen spadnul velmi. uff ty rumuni jsou zvláštní. Bojí se navzájem a všech a zároveň jsou velmi pohostinní....

nejenže si s námi celou cestu povídal, zastavil mi na záchod hned další benzinku a další zastávku udělal, jen aby jsme si mohli udělat fotky ale taky nás dovezl na zastávku v jednu ráno a pozval nás na horkou čokoládu. tak jsme si popovídali a dali si pauzičku, kdy nám ještě koupil na cestu místní dobrůtky. pak nás odvezl na benzinku a rozhodl se, že s námi počká prý 5 minut. Po 15 minutách jsme se ptali, jak dlouho s námi ještě bude čekat a když řekl, že do te doby, než nám zastaví další auto, tak jsme se ho už o něco usilovněji snažili poslat domů, kde na něj už od dvou ráno čekala manželka (tedy už celou hodinu) po chvíli přemlouvání tedy odjel ale neodpustil si pár mailů jestli jsme v...